Keramické nádoby a jejich střepy byly nalezeny při vykopávkách pravěkých sídlišť ze starší doby kamenné a s klidem tak můžeme říct, že keramika patří k několika málo nejstarším materiálům denní potřeby. V kuchyni, pokud to tak můžeme nazvat, se tak s keramickým, nebo chcete-li kameninovým nádobím, setkáváme od té doby nepřetržitě.
U zrodu naší kultury, která keramické nádobí používá k přípravě nebo přechování potravin, byl geniální nápad, nebo možná souhra náhod. Keramická hlína vlivem vysoké teploty nejen uschne, ale dochází k jejímu částečnému natavení a slinutí některých minerálů. Výsledkem je pevná, i když pórovitá hmota, které říkáme keramika nebo kamenina. Čím vyšší teplota a vybranější materiál, tím dokonalejší prolnutí minerálních zrn, nižší pórovitost, nižší nasákavost vodou a větší pevnost. Později začalo být keramické nádobí ošetřováno povrchovou vrstvou, zvanou glazura. Tím se dosáhlo zcela slinutého, sklovitého povrchu, a výrazného snížení nasákavosti a přilnavosti.
Keramické nádobí a skladování potravin
Keramické nádoby jsou od prvopočátku používány k dlouhodobému skladování potravin. Masivní keramika má velkou tepelnou setrvačnost, takže u potravin nedochází ke kolísání teplot při skladování, a především je keramika vůči potravinám chemicky netečná. Nic do skladovaného jídla neuvolňuje a pokud je glazura kvalitní a není popraskaná, ani si od potravin nic nevezme. V porovnání s modernějšími materiály je právě chemická odolnost dnes obrovskou výhodou a příčinou renesance keramických materiálů v kuchyni.
Pokud jde o studium paleozoických sídlišť a pohřebišť, podobná skládačka ze střepů je pro archeology denním chlebem. Pro nás je důkazem, že keramika v přípravě a uchován potravin patří k nejstarším používaným materiálům.
Těžko bychom hledali klasičtějšího zástupce keramického nádobí. Egyptská amfora je pojem, který žije vlastním životem. Váza s úzkým hrdlem a nepraktickou špičkou místo dna byla vyrobena po celém Středomoří v milionech exemplářů a do dneška je archeologové loví z mořského dna - často nepoškozené. I moderní kameninové nádobí prokazuje neuvěřitelnou trvanlivost.
Zástupce z českých luhů a hájů - tak zvaný sádelňák. Masivní kameninový hrnec, který měla ve sklepě nebo komoře snad každá hospodyně. K uchovávání sádla nebo másla byl používán studený sklep a masivní keramika byla zárukou, že při manipulaci nebude docházet ke kolísání teploty a zkáze potravin.
Žádné komentáře:
Okomentovat