Proč se už nevyrábí grily s lávovými kameny?

Bývaly časy, kdy byly mimořádně v kurzu takzvané grily s lávovými kameny. A pak se po nich slehla zem. Co se za tím názvem skrývalo, v čem byly dobré a co je nahradilo? O tom si řekneme v tomto článku.

Čemu se říká lávový kámen?

Kdo byl někdy pěšky na nějaké sopce (nabízí se například Vesuv u italské Neapole), viděl, jak může vypadat ztuhlá láva. Jsou to hrubé kameny s ostrými rohy, pórovité, jak z nich před ztuhnutím unikaly zbytky plynu. Když s takovým materiálem dost dlouho pracuje voda, jsou pak lávové kameny zaoblené do oblázků.

Kde se v lávovém grilu kameny používaly a na co?

Jako lávové se označovaly plynové grily, které využívaly mísu nebo koš s kameny jako zdroj sálavého tepla. Plynové hořáky bez dalších pomůcek neprodukují rovnoměrné sálání a chybí u nich akumulační schopnost. Ztuhlá láva pak patří k horninám, které dobře snáší opakované změny teplot bez praskání a do svých pórů vsakuje okapávající šťávu, která tak nemůže ani hořet za vzniku nežádoucích spalin, ani zacpat otvory hořáků.

Kde měly lávové kameny svoji slabinu?

Mastná šťáva, která stéká z grilovaného masa, může v útrobách plynového grilu nadělat nepříjemnosti. Proto se pórovitý povrch lávových kamenů ukázal jako šikovná věc. Ale kameny se po čase mastnotou zanesly a nebyl na ně ani hezký pohled. Kdo by chtěl po roce nebo dvou měnit v grilu lávové kameny a znovu si za ně připlácet, že?

Čím byly lávové kameny nahrazeny?

Funkce lávových kamenů nebyla ani zbytečná ani špatná. Šlo jen o to, jak je nahradit něčím se snadnější údržbou a třeba delší životností. Ukázalo se, že způsob, jakým se z rozehřátých kamenů šťáva z části odpařovala a cirkulovala ve formě páry kolem grilovaných pokrmů, bylo potřeba zachovat.

Jedna z variant, jak může nerezový flavorizér nahrazující koš s kameny vypadat. Chrání otvory v plynových hořácích, zatímco rozptyluje a odráží teplo. Šťáva, která se horkého plechu dotkne, se kultivovaně odpaří a ve formě bílého aromatického dýmu cirkuluje kolem grilovaných potravin.

Světlo světa tak spatřil takzvaný flavorizér, což je v zásadě zvlněný nerezový plech (nebo jednotlivé stříšky) se žlábky. Teplo z hořáků se tak rozptyluje do grilovací komory a odkapávající šťáva má šanci se kultivovaně odpařit bez hoření nebo bez toho, aby ucpala otvory v hořácích.

Důležité je, aby byl flavorizér nerezový. Levnější značky nahrazují některé nerezové díly díly s práškovou barvou a v některých případech to není nic špatného. Často zahřívaný a ochlazovaný flavorizér by měl být odolný vůči korozi, pokud má vydržet několik grilovacích sezón.